Ze Santiaga
Podruhe zdravime z jizni polokoule.
Vice nez 2/3 dovolene mame uz za sebou a bylo to intenzivni cestovani. Rozhodne se nenudime a snazime se Chile poznat co nejlip. Po pobytu v pousti Atacama, v turistickem stredisku San Padro jsme procestovali uplny sever Chile, tzv. Norte Grande, dojeli jsme az na hranice s Peru a Bolivii a stravili 2 dny v temer vylidnene vesnicce Paranicota (4400mnm) na nahorni plosine Altiplano pod stejnojmenou sopkou. Cestou zpet jsme nakoukli do kostela a celnice podle navrhu Gustava Eifella v pristavnim meste Arica, nadchlo nas mesto s krkolomnym nazvem Iquique (cti Ikike), ktere je u more a nad nim cni vysoke poustni kopce a hlavne ohromna a fotogenicka duna pisku. Nad mestem se drive tezily ve velkem nitraty a navsteva opusteneho tezarskeho mestecka Humberstone, kde neni jina barva nez rezava a zaprasena bila a hneda, je impresivni. Trochu nas zklamalo dalsi morske letovisko La Serena, ktere bylo az moc rozlehle a na 6km plazi foukal takovy vitr, ze se nam do more ani nechtelo. Vyna
hradila to vsak nocni navsteva observatore Mamaluca s vykladem o jizni nocni obloze. Ted uz si nespleteme falesny a pravy Jizni kriz
Nocni oblohu z horskych vysin jsme meli prilezitost jeste jednou behem polovystupu na sopku San Jose (5850mnm), kousek od hlavniho mesta Santiaga, na konci udoli Maipo, ale v noci mrzlo a nam se po zapadu slunce nechtelo vylezt ze spacaku v horskem pristresku El Volcan (3130mnm). Misto slibovane zelene loucky pred pristreskem bylo jeste siroko daleko snehove pole, tak jsme vystup na sopku vzdali a misto toho si jako hrosi porochnili v bahne termalnich pramenu teze sopky o 10 km dale.
Dnes jsme za sebou nechali toto dlouhe udoli , kam jezdi obyvatele 5 milionoveho Santiaga na vikend a za prirodou a nasali trochu atmosferu velkomesta Santiaga. Velke a siroke tridy, krasny a rozlehly park na 880m kopci uprostred mesta, se ZOO a 2 peknymi koupalisti. V noci sedame na luzkovy autobus na jih do mesta Pucon.
